1.máj, lásky čas…

Na první májový den připadá svátek zamilovaných. Zároveň se tento den také označuje jako svátek práce. Jeho původ je datován do 19. století. a v dnešní době je spíše oslavován politickými stranami a odbory na počest stávky anarchistů ve Spojených státech usilujících o osmihodinovou pracovní dobu. Pojďme se ale vrátit k té příjemnější oslavě jara. K té, která je spojená s polibkem pod třešní…

Celý květen je pod vlivem planety Venuše, jejíž jméno je odvozeno od bohyně lásky, jara, štěstí a milostné poezie. Není proto divu, že prvomájové líbání pod rozkvetlou třešní má obrovskou moc, jež má zajistit, aby by byl pár plný lásky a plodnosti a žena byla po celý rok krásná a zdravá. Lidové moudro dokonce říká, že žena nepolíbená na prvního máje pod třešní, či břízou, do roka uschne. Což je velmi podobné velikonočnímu zvyku jen s tím rozdílem, že líbání pod rozkvetlou třešní je méně bolestivé. Takže pánové – raději nám dejte pusu, než nás šlehejte pomlázkou!

V minulosti bylo také, a to zejména na vesnicích, zvykem vytvářet tzv. chodníčky lásky. Chlapci vysypali cestu od svého domu k domu své milé pískem, vápnem nebo pilinami. Chtěli tím dát celé vesnici najevo, že už svou lásku nechtějí dál skrývat. Taková romantická gesta jsou však dnes už jen pouhou minulostí.

Přestože Karel Hynek Mácha složil báseň Máj již v roce 1836, nebyl první, kdo označil tento den za svátek lásky. Dle historických pramenů slavili Keltové v noci z 30. dubna na 1. máje svátek Beltain. Jednalo se o symbolickou oslavu jara, kdy se zapalovaly ohně a milenci se údajně vydávali do lesa na romantické schůzky. Je možné, že polibkový zvyk vznikl právě takto? Mezi další pohanské oslavy jara, které v sobě ukrývají původ svátku zamilovaných, patří i šestidenní oslavy Floralie, jež se pořádaly právě kolem období 1. května. Tyto oslavy byly zasvěceny bohyni jara Flóře. V rámci této slavnosti se do polí vypouštěli zajíci a na pastviny kozy. Obě tato zvířata mají totiž představovat plodnost a dovádivost. Zajímavostí také je, že bohyně Flóra byla patronkou prostitutek. Tyto divoké slavnosti se však později staly trnem v oku celému křesťanskému světu, který v době svého největšího rozmachu povoloval líbání pod třešní pouze sezdaným nebo již zasnoubeným párům.

Tento romantický zvyk je nejčastěji spojován s procházkou na Petřín, kde bylo ještě v minulém století zvykem pokládat kytici k soše Karla Hynka Máchy, kterou nalezneme v tamějších sadech.

Měsíc květen znamená však mnohem více než jen oslavu lásky. Například na vesnicích se dodnes slaví tradice zvaná Máje, kdy se u každého domu, ve kterém bydlí mladá dívka, přes noc postaví májka zdobená pentlemi a v den oslav chodí průvod od jedné májky ke druhé a chlapci postupně každou dívku vytancují. Tato tradice byla však dříve daleko romantičtější. Májky totiž původně vztyčovali svobodní mladíci pod okny svých vyvolených, aby tak vyznali své city. Pokud ale o jednu a tu samou dívku usilovalo chlapců více, musel si ji ten, který ji postavil jako první, po celou noc hlídat, jinak by se mohlo stát, že mu ji jeho sok zničí a postaví tam svou vlastní. Na krásně ozdobenou májku pod oknem měla však nárok pouze počestná dívka. Pokud se přes noc před jejím domem objevila místo pěkné břízky pouhá ošklivá napodobenina májky, znamenalo to, že o svou počestnost přišla. Na druhý den měla tak po celé vesnici ostudu.

V tomto májovém měsíci se také každý rok pořádají městské studentské slavnosti zvané Majáles. Příchod jara tak může opravdu každý přivítat po svém.

Byl pozdní večer – první máj

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný dech.

Autorka článku: Thalie Petráňová